Mimochodem

Z životních jubileí bývá obzvláštní význam přisuzován padesátinám. Nejčastěji jsem je slavil, když mi bylo kolem třiceti a pracoval jsem jako referent knižní distribuce. Podnik se skládal z mnoha útvarů, jejichž šéfové náleželi vesměs ke stejné generaci. Padesátiny stíhaly padesátiny. Snad nikdy se na pracovištích tolik neslavilo jako v samém závěru Brežněvovy éry. Laciné víno teklo proudem a veka, jež se krájela a mazala domácími pomazánkami, se zdála nekonečnou. Ezra Pound přirovnal v jedné rané básni mladé muže pozorující starší muže k malým psům, kteří se dívají na velké psy - jen malí psi a mladí prý mají schopnost pozorovat přesně. Z rozsahu oslav, počtu účastníků i frekvence návštěv významnějších gratulantů se dalo vyčíst postavení oslavence v podnikové či dokonce rezortní hierarchii a šéf oddělení takto mohl klidně zastínit i náměstka ředitele. V podniku se však vyskytli i padesátníci, kteří žádné oslavy nepořádali, nanejvýš někde v koutě s několika kolegy upíjeli rum a ostražitě se rozhlíželi, aby je některý z nadřízených padesátníků nepřistihl. Také jsem s nimi sedával. Mé vlastní padesátiny byly v nedohlednu, ale stejně mě zajímalo, zda dopadnou triumfálně, nebo pokoutně. Netušil jsem, že mne od padesátin dělí pouhý okamžik. Mohl jsem dopadnout hůř, říkal jsem si, když se přiblížily, ale stejně jsem se snažil jubileum před kolegy utajit. Stále ještě si pamatuji Poundovy verše, podle nichž mladí muži při pohledu na starší "uvažují o obstarožních myšlenkách a…