Listování Atlasem globálního světa

Prostředí literárních dějů je už tradičně dvojí: některé příběhy vyprávějí o pobývání na určitém místě, jiné se odehrávají na výpravách. Americký spisovatel William T. Vollmann je cestováním přímo posedlý a jeho kniha Atlas, jež přináší pronikavé postřehy z nejrůznějších oblastí, se dá pokládat za až extrémní příklad literatury „on the road“. Zdá se, že je celá sestavena z bezprostředních cestovních záznamů dramatického, lyrického či esejistického rázu, které autor později vytrhl z lineárního plynutí času a znovu zkomponoval v jakési koláže. Žánr se navenek tváří hodně reportážně, ale jemné nuance vnímání, sytě probarvený styl a průniky k imaginativním i existenciálním rovinám posouvají knihu do hájemství krásné literatury. Nuda a vyprázdněnost západní civilizace už pár desítek let vyhánějí mladé, alternativně laděné poutníky na dlouhé cesty chudšími oblastmi světa, kde se dá celkem lacino přežívat při čekání na prozření. Zážitky ze setkání s odlišnými kulturními tradicemi a společenskými zvyklostmi už inspirovaly nekonečnou řadu knih. Navenek se k nim řadí i ta Vollmannova, v mnoha ohledech je však jiná a jedinečná. Vypravěč není jen dychtivý zvědavec, ale především profesionální pozorovatel, reportér, jenž v sobě vrší zážitky, po jakých je mediální poptávka, ale zároveň umdlévá pod jejich tíží. V nehostinném bludišti světa se haly a chodby nádraží, letišť či hotelů slévají do jediného monotónně pulsujícího univerza, z nějž se dá na okamžik vyjít do terénu, spatřit kus…