Dekrety nad zlato

A máme to v kapse! Co přesně? Kus papíru s hlavičkou Parlamentu České republiky a na něm text prodchnutý duchem národněfrontovní jednomyslnosti neblahé paměti: 169 poslancům ze stejného počtu přítomných zákonodárců stačila necelá hodinka (a navíc bez rozpravy), aby jako jeden muž schválili Usnesení o třech NE: „nezpochybnitelnosti, nedotknutelnosti a neměnnosti“ právních a majetkových vztahů, zakotvených v poválečných Benešových dekretech.

Jednotni zvítězíme

Bylo tak manifestačně splněno přání Václava Klause, aby ze zdejšího parlamentu zaznělo „do zahraničí i vůči naší veřejnosti“ jedno jediné: česká politická scéna je „přes všechny své odlišnosti v těchto hlavních věcech, týkajících se národního zájmu, jednotná“. S národním zájmem, natož tak výsostným, a v době předvolební, není radno si lehkovážně pohrávat, je na kdejakých vlasteneckých rtech. Zájem, který navíc, jako v tomto případě, je vážně ohrožen. Čím? „Zpochybňováním poválečného československého zákonodárství a dekretů tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše“ a s ním spojenými „snahami o otevírání otázek souvisejících s koncem a výsledky 2. světové války“, praví se v Usnesení. Co se v něm kupodivu nepraví, je, kdo a čím s těmi snahami „o otevírání“ háklivých otázek začal, tu soudobou dekretální vřavu rozpoutal a postaral se o její zmezinárodnění.

Vyrážení otevřených dveří

Lze snadno doložit, že nikdo jiný, než my sami. Je pravda, že po celé desítky let jedno…