Mimochodem

Blížila se hodina duchů, poprchávalo, Holešovicemi se kodrcala poslední tramvaj toho dne. Před mostem do Tróje přistoupil do téměř prázdného zadního vozu vlasatý mladík s kolem. Vypadal jako student a tvářil se trochu povzneseně, ale možná si jen přivodil takovou náladu. Dveře se nezavřely a za chvíli se v nich objevil řidič. Mohl být jen o pár let starší než nový pasažér, ale už mu rostlo bříško, řídly vlasy a jeho pohled prozrazoval, že dobře ví, jak to v životě chodí.„Vystupte si. Přeprava kol je zakázána,“ řekl.„Nemohl byste to kolo nevidět? Nikomu přece nepřekáží a já bych ho musel pěšky tlačit přes ten dlouhej most a tou dlouhou rozkopanou silnicí až nahoru na kopec, kerej se nedá vyšlápnout. Domů bych se dostal tak za tři hodiny. Vždyť vám to nic neudělá, když mě přehlídnete."Na mladíka jako by dolehlo všechno blbství světa. Zřejmě tu při návratu z jarního výletu přesedal z metra, kam se s kolem může."Měl jste se starat dřív,“ prohlásil řidič.„V tom dešti určitě nastydnu a třeba i umřu. To si chcete vzít na svědomí?“ prosil mladík vyčítavě.„Předpis je předpis. Vystupte si!“ trval řidič na svém.„S tím kolem mě nevezme ani taxík. Rád vám dám padesátku, ale víc nemám."Povznesenost z mladíka už docela vyprchala. Řidič poprvé pohlédl na mne. Pátravě. Víc cestujících v zadním voze nebylo."Jestli je ta padesátka málo, můžu něco přidat,“ řekl jsem.Těžký pohled pronikl celou mou existencí a za šedinami odhalil někdejšího rozjíveného studenta s nevalnou úctou k předpisům.…