Vesnici na úpatí hor zahaluje mlha, od rána vytrvale mrholí. Hloučky místních však bez ohledu na déšť postávají ve svátečních šatech na ulicích a zapáleně diskutují. Nad budovou obecní dvoutřídky se třepetá červenomodrobílý prapor. „Jsme svobodní lidé, kteří právě rozhodují o své budoucnosti,“ vysvětluje zdejší občan Antonín Prorok, o co tady jde: po bezmála dvouletém čekání se lidé v Kobylé na úpatí Jeseníků dočkali voleb svého obecního zastupitelstva.
Óda na radost
„Nemohla jsem dospat, jak se těším. Na pomoc jsem si přivedla vnuka,“ směje se ve dveřích školy starší žena v tmavém kabátu. Zdá se, že všichni okolo jejím pocitům rozumějí. „Konečně budou o obci rozhodovat lidé odtud. Ti vědí nejlíp, kde nás tlačí bota,“ vysvětluje všeobecnou radost členka volební komise Martina Randusová. A je fakt, že zájem o práci pro obec je v pětisethlavé Kobylé neuvěřitelný: na devět zastupitelských křesel vznikly před volbami tři kandidátky. „Lidé do toho jdou, protože chtějí, aby místo, kde žijí, vzkvétalo,“ říká Bohumil Poulíček, jeden z otců referenda, na jehož základě se Kobylá před dvěma lety odtrhla od nedaleké Žulové. Vyvzdorovaná svoboda ovšem byla Kobylským dlouhé měsíce k ničemu: nemohli si totiž zvolit vlastní reprezentaci. V Praze zrovna probíhal spor o podobu volebního zákona a nově vzniklé obce či místa, kde někdo ze zastupitelů zemřel, měly smůlu. „Není divu, že jsme se voleb nemohli dočkat,“ vzpomíná pan Poulíček na dobu, kdy Kobylou řídil…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
