Kde domov můj

Tomáš Němeček se v textu Kámen, nůžky, papír (Respekt č. 15/20002) mimo jiné snažil popsat představy Koalice o tom, jak by měla probíhat deregulace nájemného. Napsal přitom, že „Koalice sama v tomto bodě vyvolala zmatek“. Ten prý vznikl proto, že zatímco kolega Tomáš Kvapil hovoří o plánu poskytovat stání příspěvek na bydlení v momentě, kdy rodina bude na tento účel vydávat více než 23 % svých příjmů, „předsedkyně Unie svobody Hana Marvanová omylem vyhlásila jako hranici pro příspěvek už pouhých 15 %“. Pokud jsem ovšem v souvislosti s bydlením hovořila o této hranici, měla jsem vždy na mysli procento vydávané na čisté nájemné, nikoli na bydlení jako celek.

Dobrý evropský průměr

Obecně zakořeněná představa, že příspěvek na bydlení je bytostně spjat s levicovými stranami a pro pravici by měl být tabu, je mylná. Pokud totiž chceme uvolnit trh s byty, není možné nechat bez pomoci tu část lidí, kteří ji nezbytně potřebují, aby se mohli adaptovat na novou situaci. Je to patrné i z faktu, že nejúspěšnější v reformě bytové politiky byly země, které se řídily heslem „pomůžeme tomu, kdo si chce pomoci sám“. Jak je na tom v tomto ohledu Česká republika? Loňské sčítání potvrdilo, že na tisíc obyvatel připadá 424 bytů. To je dobrý evropský průměr. Spolu s tím je ale třeba připomenout, že ve více než půl milionu bytů nejsou trvale přihlášeny žádné osoby. Stát také sice každoročně poskytuje obcím na…