Saddám Husajn a ti druzí

Vývoj na trhu s ropou se po jisté době vrací na první stránky novin. Velká stávka těžařů ve Venezuele, vyostřující se krize na Blízkém východě, rozhodnutí iráckého prezidenta Saddáma Husajna omezit dočasně vývoz ropy - to vše vyhnalo ceny na půlroční maximum. Zdražení na 27 amerických dolarů za barel přinutilo mnohé analytiky rychle přehodnotit letošní očekávání a prognózy. Všichni si tak opět mohli připomenout dvě věci: vývoj na trhu s ropou je na jedné straně naprosto zásadní pro rozhodování většiny ekonomických hráčů (počínaje podniky a konče centrálními bankami), ovšem na druhé straně extrémně kolísavý a těžko předvídatelný. Přitom ještě před třiceti lety byla situace zcela jiná. Co se to vlastně stalo s ropným trhem? Mohou se staré časy vrátit?

Sedm sester

Až do začátku 70. let byly ceny ropy nejen velmi nízké, ale také neobyčejně stabilní (viz graf Než přišla krize). Pozdější kolísavost se obvykle připisuje na vrub ropnému kartelu OPEC. Jenže kartel byl založen v Bagdádu už v roce 1960 a více než deset let měl na ceny zanedbatelný vliv. Podstata věci je v něčem jiném. Vlády zemí obklopujících Perský záliv až do začátku 70. let neměly těžbu na svém území pod kontrolou. Faktickým hybatelem ropného průmyslu bylo sedm největších petrolejářských společností (Shell, Elf, British Petroleum, Exxon, Mobil, Texaco, Gulf a Chevron). Tato skupina vlastnila koncese k těžbě ve všech významných zemích Perského zálivu - získala je výměnou za vybudování…