Jak dobře utrácet

Utrácejte, vyzývá česká vláda občany. Pomůže to naší ekonomice a tím i celkové životní úrovni ve státě. Česko se tak při letmém pohledu stále více podobá běžné konzumní společnosti Západu. Každý návštěvník světa kreditních karet, spotřebitelských úvěrů, leasingů či blyštivých hypermarketů ale brzy sezná, že i něco tak zdánlivě jednoduchého jako utrácení peněz má svá úskalí a je vlastně potřeba se mu naučit. Ještě o něco více riskují ti, kdo se rozhodli utrácet dřív, než stihli zbohatnout.

Proti základům kapitalismu

Když letos v březnu oznamoval Český statistický úřad příznivá čísla o růstu hrubého národního produktu za loňský rok (3,6 %), stála rostoucí útrata domácností na čelném místě mezi příčinami ekonomického vzestupu. Ten vedle soukromé spotřeby obstarávají i vládní výdaje, investice a export. V krátkodobém výhledu je ale spotřeba domácností zásadní - na růstu HDP se v Česku podobně jako jinde v Evropě podílí asi polovinou (a v USA, kde vláda utrácí méně, dokonce více než šedesáti procenty). Těžko se proto divit, že kabinet občany za jejich rozhazovačnost pochválil a pobídl je, aby tak činili ještě s větší pílí. Jedna věc ale na té chvále mate, alespoň v Česku. Dějiny kapitalismu přece ukazují, že v počátcích jeho rozvoje - a právě ten my dnes prožíváme - platily za úctyhodné ctnosti úplně jiného druhu. Podrobně vše popisuje například německý sociolog Max Weber ve své stati „Protestantská morálka a duch kapitalismu“. Připomíná třeba, že…