Připomeňme si

Jak známo, Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku začal koncem zimy projednávat stížnost Jitky Zehnalové na český stát (Respekt č. 12/2002). Tato dáma se odmítla smířit s tím, že v České republice je člověk odkázaný na invalidní vozík synonymem pro občana druhé kategorie. Paní Zehnalová především pečlivě zmapovala, jak zdejší úřady obcházejí zákon nařizující od roku 1994 všem investorům, aby při stavbách a opravách objektů určených veřejnosti zajistili bezbariérový přístup. Kličku proti zákonu a proti lidem na vozíku umožňuje institut výjimek: například s odvoláním na památkovou cennost objektu je možno namísto nájezdu či plošiny zvolit náhradní řešení. A tak se nejpopulárnější „bezbariérovou“ úpravou stal v Čechách zvonek. Jednou z nejznámějších ukázek této postkomunistické bezohlednosti se stal dům č. 25 v Městské památkové rezervaci Olomouc. K věhlasu jeho bariérové obrněnosti přispělo především jméno majitele - místopředsedy dolní sněmovny Ivana Langera. Vůdčí český politik umístil do svého nově rekonstruovaného majetku obchod a pojišťovnu, o volný vstup pro občany na vozíku se ale nepostaral. „Zakázali mi to památkáři,“ bránil se, když jeho porušení zákona vyvolalo stížnost vozíčkářů. „Je tam zvonek a víc k tomu nemám co říct,“ odsekl Respektu poté, co vyšlo najevo, že ze strany památkové péče žádný zákaz nepadl, protože pan místopředseda s nimi žádný vstup do svého domu neprojednával.…