Na periferii dvou světů

Ukrajina udělala v parlamentních volbách před týdnem půlkrok k evropské a skutečně demokratické budoucnosti. Půlkrok, který zároveň nijak neřeší zásadní dilema této téměř padesátimilionové země - totiž zda se připojí k Evropě, nebo se znovu sblíží s Ruskem.

Podvody v mezích tolerance

Letošní boj o složení nového kyjevského parlamentu - který ale má v prezidentském systému Ukrajiny jen okrajovou mocenskou roli - lze nazvat prvními skutečnými volbami, jež se v zemi uskutečnily od rozpadu Sovětského svazu. Poprvé proti sobě stály víceméně standardní politické strany a bloky. Poprvé také případy podvodů nepřekročily míru jisté tolerance. Hovořit o zcela regulérních volbách se ale stále ještě nedá, protože současní vládci Ukrajiny, tedy lidé okolo prezidenta Leonida Kučmy, si vyzkoušeli snad všechny druhy manipulací, které lze v rámci alespoň zdánlivě svobodného hlasování použít. Ukrajinská veřejnoprávní televize v době předvolební kampaně připomínala totalitní vysílání z brežněvovské éry, objevily se desítky tisíc „mrtvých duší“ a mnoho ukrajinských občanů si vyzkoušelo „zimbabwský“ způsob voleb: ani po hodinách čekání jim nebylo umožněno odvolit. Takové detaily jako vhazování několika volebních lístků jedním voličem se pak přecházely pokrčením ramen. Kučmově skupině, která shromáždila své síly po boku vládní strany Za jednotnou Ukrajinu, riskantní hra v tomto směru vyšla. Regulérnost voleb nebyla až na jisté výhrady Spojených států zpochybněna a…