Před dvěma týdny se v polském tisku opět objevilo jméno nechvalně proslulé obce na severovýchodě země - Jedwabne. Krzysztof Godlewski, který do loňského srpna zastával úřad starosty městečka, kde Poláci na začátku druhé světové války upálili ve stodole své židovské sousedy, totiž obdržel prestižní ocenění za „přispění k dobrým polsko-židovským vztahům a odvahu postavit se stereotypům a předsudkům svého okolí“. V době šedesátého výročí vraždy se Godlewski navzdory jedwabenským občanům zasadil o uctění památky obětí. Přestože Židé v Jedwabném už mnoho let nežijí, antisemitská nálada města by se dala krájet. Debata o Jedwabném, kterou před dvěma lety vyvolala kniha sociologa Jana T. Grosse Sousedé, otřásla celým Polskem. Samotná obec se ale uzavřela do sebe a diskusi o své minulosti odmítá.
Pořád sem jezdí
Na náměstí v Jedwabném postává hlouček mužů v holínkách. Obec se potýká s vysokou nezaměstnaností, místní si často krátí dlouhé chvíle pitím alkoholu. Alespoň někteří z těch nejstarších museli běsnění v červenci 1941 vidět na vlastní oči. Z pletence překřikujících se hlasů unisono zazní absurdní věta: „Izraeli jde jenom o naše peníze!“ Duch šedesát let starých událostí je v Jedwabném dodnes cítit. „Místní lidé sami nejlépe vědí, jak to bylo. Jsou tím nepřátelštější a uzavřenější, čím jasnější jim je, že se nepodaří ukrýt před světem pravdu o tom, kdo spálil zdejší Židy,“ upozorňuje Anna Bikont z deníku Gazeta Wyborcza, která připravuje knihu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
