Zpráva o tom, že současné ukrajinské volby vyhrál opoziční blok reformátorů, patří i na tituly českých novin. Češi jsou totiž s „fenoménem Ukrajina“ svázáni víc, než si připouštějí. Kdysi jsme měli kus té země v hranicích republiky a dnes sem chudoba vyhání desítky tisíc tamních občanů. Dělají tady práci, kterou potřebujeme, ale přesto se musí bát: sevření mafie a zkorumpovaných úředníků kolem nich je neprůstřelné. Je na čase se ho zbavit.
Útok v ranním šeru
Je pět hodin ráno a od sídla cizinecké policie v Hradci Králové odjíždí automobil se čtyřmi policisty v civilu. Po dvaceti minutách zastavuje u dřevěné boudy na periferii města. Posádka se plíží kolem osvětlených oken a nakukuje dovnitř. „Někdo tam je, ale nic moc,“ říká zklamaně jeden z policistů. Pak jdou všichni zpět a rázně buší na vstupní dveře. Razie proti nelegálním dělníkům začíná. Pět mužů uvnitř se právě chystá na odchod do práce, ale ranní vpád je příliš nepřekvapuje - viditelně jsou na podobné věci zvyklí. Jeden po druhém ukazují policistům doklady. Všichni se chovají velice uctivě, až poníženě. Pouze jediný se vzmůže na nesmělou výtku a pod fousy kostrbatou češtinou brblá, proč že mu dělají nepříjemnosti, když on tady jen pracuje. Ta slova přitom trefně vystihují českou schizofrenii ve vnímání druhé nejpočetnější (po Slovácích) cizinecké menšiny. Naprostá většina Ukrajinců si totiž v Čechách opravdu chce jen poctivou prací vydělat nějaké peníze. Na trhu pro ně místo je, ale…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
