Ticho nad Koalicí

Strany Koalice jen tiše přihlížejí, jak se propadají jejich preference. Ještě poslední Vánoce mohly slavit s radostí a nadějí, protože to vypadalo, že s třiceti procenty hlasů jasně vyhrají volby. Dnes je to o polovinu méně a dokonce i novináři v sobě našli dost soucitu, aby přestali kritizovat těžce zkoušenou formaci.

Bez vůdce

Přesto Koalici samotné může jen pomoci, když si připomene, že si za svůj propad může sama. Bankrot úspěšné čtyřky má už dávno za sebou a měla by se drát zpět na vrchol. Místo toho ale jen postává na místě se sklopenou hlavou. Jedním z důvodů je bezesporu absence jasného lídra. Na jednu stranu se tím strany vyhnou potížím, které musely řešit nejdřív při volbě Cyrila Svobody a pak Karla Kühnla, v předvolebním boji je ale charizmatický vůdce naprostou nutností. S trochou jízlivosti by se dalo říct, že se ani nesnaží svého lídra hledat, protože stejně volby nevyhrají, a tudíž nebudou mít post předsedy vlády. Dále Koalici škodí již zmíněné ticho. Stačí se podívat na mediální výstupy obou členských partají od začátku roku. Celý leden se věnovaly rozkolu s ODA a poté na dva následující měsíce naprosto vyklidily pole. V médiích se častěji objevují pouze předsedové Hana Marvanová a Cyril Svoboda, zdárně jim ještě sekunduje za US první místopředseda Ivan Pilip, ale jinak je to tristní. Tuší vůbec někdo, že místopředsedou Unie svobody je také Pavel Pešek? Za posledních šedesát dní se v celostátních médiích objevil pouze tehdy, když se vyjadřoval k rozpadu čtyřkoalice, stranickému plesu nebo daru České spořitelny. Stejné je to s Ratiborem Majzlíkem. Ani jeden z nich není identifikován s nějakým jasným tématem, jako jsou například u Ivana Pilipa daně. Zbylí místopředsedové US Mareš a Kolář se našli v problematice školství, respektive v zákoně o stíhání pomluvy, ale jejich výstupy na toto téma se dají spočítat na prstech jedné ruky. Nejinak je tomu u lidovců, kde Zuzana Roithová či Milan Šimonovský pronikli do médií fakticky pouze při diskusi o reklamě na tabák. Nikde ani slovo o nějakém plánu Koalice či o programu.

Co s námi bude

Politici US a KDU-ČSL také propadají beznaději, že je vše ztraceno. „Je vůbec nejpravděpodobnější vláda ODS a ČSSD. Koalice bude ve hře jen tehdy, bude-li dost silná, aby spojení ČSSD a ODS zabránila,“ napsal minulou středu pro MF Dnes Karel Kühnl z Unie svobody. Ze slov bývalého lídra čtyřkoalice se ozývá slabost, kterou by partaj neměla dávat najevo. Proč nenapsal: „ČSSD a ODS touží po spolupráci, ale my jim to překazíme“? Na to existuje jediná možná odpověď – na vítězství ve volbách už v Koalici nikdo nevěří. Ostatně se stačí ve sněmovně nebo po mítincích bavit s koaličními poslanci a kandidáty. Čiší z nich apatie a odevzdanost. To jen naznačuje, že formace není zralá pro boj o nejvyšší posty. A pokud se nevzchopí, razance ODS ji doslova smete z hráčského pole. Za usínáním Koalice je kromě pocitu zmaru po čtyřkoaličním rozpadu ještě něco jiného, totiž úvahy, co bude po volbách. Především Unie svobody je v kleštích. Na jednu stranu může jít do vlády s ODS, ale potom by tu byla jasná otázka, k čemu vlastně US je, když vznikla kvůli „špatné“ ODS, a teď s ní bude vládnout? K tomu ještě vědí, že trauma občanských demokratů ze „sarajevského puče“ je příliš silné na to, aby se v klidu domluvili. Na druhou stranu je tu ochota lidovců a části unionistů (v čele s Ivanem Pilipem) vládnout se sociálními demokraty. Proti tomu je zatím křídlo předsedkyně Marvanové. Mimo diktafony ale i její přívrženci přiznávají, že pravicová vláda je pouze zbožným přáním. Koaličníci si tedy zatím ani nedokáží představit dobrý konec. Při volbě postupu po volbách příliš nepomůže ani pravidlo, že spojenci se vybírají podle programu. Koalice minulý čtvrtek zveřejnila volební program, ve kterém jsou pasáže o snižování daní, zmenšování počtu úředníků či deregulaci nájemného. V tom se neshodne s ČSSD. S ODS zase nastanou problémy v ekologické oblasti (snižování produkce odpadů), ve větším zapojování neziskových organizací do veřejného života společnosti a v zahraniční politice.

Poslední vtip

Jaká jsou tedy možná východiska pro Koalici? Nejsou daleko, stačí si uvědomit, že strany slouží občanům. Voliči jsou pány a po pravdě řečeno, o nějaké trable a duševní napětí politiků se nezajímají. Nakonec může na veřejnost lépe působit strana s obyčejnými, lidsky pochopitelnými problémy než sebevědomý monolit jediného hlasu. Voliči jen čekají, že pro ně politici budou chtít něco udělat. K čemu tedy deprese? Koalice si může přiznat potíže, a nakonec říci něco podobného jako přibití na kříž v závěrečné scéně Života Briana od Monty Python: „Život je zábava a smrt je ten poslední vtip. Tak se na život dívej z té lepší stránky.“