Jen tak mě nevyhodíte

„Přišel za mnou neoholený chlapík v džínách a tričku, představil se jen jedním jménem a chtěl si se mnou povídat o odpuštění dluhu rozvojovým zemím,“ financí bývalý americký ministr obchodu Clintonovy administrativy Larry Summers. „Nejprve jsem ho chtěl vyhodit, ale pak jsme se dali do řeči a byl jsem překvapen, co všechno o tom ví.“ Oním odrbancem byl Bono Vox, zpěvák irských rockových megahvězd U2.

Jánošík za mikrofonem

Na dveře mocných mužů tohoto světa sice Bono klepe už hezkou řádku let, v poslední době však jeho charitativní činnost nabrala rychlost a přináší i konkrétní výsledky. Bono posunul benefiční činnost celebrit na kvalitativně vyšší úroveň: politici se na něj už nedívají jako na rozmazlenou hvězdu, která se snaží o vlastní publicitu, ale berou ho jako dobře informovaného partnera k dialogu. Letos v březnu si irský zpěvák na své charitativní lobbování založil vlastní firmu. Rocková skupina U2 byla od počátku otevřeně politická a její koncerty měly podobu angažovaných happeningů. Charizmatický zpěvák zpoza mikrofonu vyzýval k ukončení násilí v Severním Irsku, podporoval polskou Solidaritu či kritizoval francouzské jaderné pokusy a americkou zahraniční politiku ve Střední Americe. K charitativní činnosti čtveřice mladých a rozzlobených Irů poprvé přičichla v roce 1984, kdy se zúčastnila série koncertů Band Aid a Live Aid, které na pomoc hladovějícím v Etiopii organizoval jiný známý rocker Bob Geldof. Benefice tehdy vynesla 200…