Dovolte mi nebýt

V pátek před Květnou nedělí padlo v Londýně jedno z nejdůležitějších soudních rozhodnutí posledních let. Elizabeth Butler-Slossová, která patří k nejuznávanějším britským soudcům, vynesla verdikt v případu ženy známé jako slečna B. Nejhlasitěji se z jejího výroku radovali stoupenci eutanazie - soud totiž žalobkyni de facto přiznal „právo na smrt“. Shodou okolností se ve stejnou dobu začala podáním žaloby u Evropského soudu pro lidská práva domáhat rozhodnutí v obdobné věci i další britská občanka - Diane Prettyová.

Už nechci dýchat

Případ 43leté slečny B. se táhne více než rok. Díky přísné ochraně jejího soukromí o ní veřejnost ví pouze tolik, že do Británie přicestovala v osmi letech z Jamajky a prožila krušné dětství. Časem se však vypracovala a podařilo se jí získat místo šéfky oddělení sociálních služeb v Londýně. Její příběh však přestal směřovat ke šťastnému konci, když jí v srpnu 1999 lékaři varovali před nebezpečnou malformací cév v páteři. Slečna B. se proto rozhodla sepsat životní závěť, v níž stanovila, že v případě trvalé neléčitelné nemoci nechce být uměle udržována při životě. Její stav se krátce nato zlepšil, ale počátkem loňského roku prodělala masivní krvácení, jež mělo za následek ochrnutí všech končetin a celého těla od krku dolů. Od té doby je trvale napojena na dýchací zařízení, jehož odpojení znamená okamžitou smrt. Podle britských zákonů má pacient právo odmítnout lékařskou péči, pokud je plně při smyslech a způsobilý o…