Když ne já, tak nikdo

Sedmnáctiletá Madžída byla v sedmém měsíci těhotenství. Zrovna vařila v potemnělé kuchyni, když se k ní přiblížil nápadník, jehož nabídku k sňatku před dvěma lety nevyslyšela - vzala si někoho jiného. Vychrstl na Madžídu žíravinu a znetvořil jí obličej. Teprve po dvou dnech bolestí dorazila autobusem do nemocnice v hlavním městě Dháce, kde předčasně porodila. Syna uviděla až za půl roku, kdy se jí po operaci v Británii podařilo vrátit část zraku. Případ z roku 1998, popsaný v záznamech Nadace pro přežilé oběti útoků nebezpečnými kyselinami (Acid Survivors Foundation - ASF), je jedním z mnoha svědectví o brutálním způsobu, jak si Bangladéšané vyřizují účty. Oběťmi se většinou stávají mladé ženy, jimž se mstí odmítnutí nápadníci, nevyslyšení sexuchtiví žádostivci či zklamaní manželé, řídící se zásadou: když ji nebudu mít já, tak ani nikdo jiný. Výjimkou nejsou spory mezi rodinami, ať už o půdu či věno. V těchto případech se okruh postižených rozšiřuje na starší ženy, muže a také děti.

Loni bylo 338 případů

Útoků kyselinou, většinou sírovou, v Bangladéši přibývá navzdory zpřísňující se legislativě, která počítá s tresty od pokut přes doživotní vězení až po trest smrti, zavedený pro tento zločin před dvěma týdny. Podle údajů ASF bylo jen za loňský rok zaznamenáno 338 případů, což je o polovinu víc než o rok dříve. Jistě to však není skutečný počet. Z odlehlých oblastí údaje nepřicházejí, mnoho poškozených se navíc bojí útok ve strachu před dalším…