Čí je ten růst

Když v roce 1995 rostla ekonomika o rekordních 6,4 %, Respekt napsal, že je to stále pomalu a že cílem musí být dvojnásobné tempo. Jak teď hodnotit loňský vzestup o 3,6 %, nad nímž vláda jásá jako jeden muž? Buďme vlídní: je to solidní číslo, dosažené v obtížných podmínkách. Amerika se teprve odrazila ode dna, celé hospodářství Evropské unie loni posílilo jen o 1,5 % a náš hlavní odběratel Německo takřka stagnuje. Co zpráva o HDP říká? Že se nám loni dařilo lépe, aspoň po hmotné stránce. Podniky si koncem roku dovolily výrazné investice, průměrná česká domácnost víc utrácela a s vírou v lepší příští si brala další půjčky. Zásluha vlády je - s přimhouřením oka - stejná jako zásluha Billa Clintona na mohutném americkém vzestupu 90. let. Což není zase tak málo. Clinton pomáhal volnému obchodu, nic vyloženě nepokazil a zvýšit daně mu nedovolil republikánský Kongres. Zemanova vláda si v ekonomice zaslouží dík za to, že docela dobře zprivatizovala banky a plynárenství a že lákala zahraniční investory. Zvýšit daně jí nedovolila pravicová sněmovna. Za to, že pumpuje do ekonomiky i dnes na dluh státní peníze, však kabinet rozhodně ocenit nelze. Když to dělá v dobrých časech, co bude dělat v těch špatných? A ještě jedna poznámka. Deník Právo v komentáři k HDP vládu chválí, že se „zásadně vyhýbala experimentům“. Spíš se zásadně vyhýbala reformám. Nechala dál růst státní výdaje, posílila nemravnou regulaci na trhu s nájemními byty, o důchodovou reformu se ani nepokusila, kolem hutí…