Pokud se člověk rozhodne zjistit, jak se na současný středoevropský konflikt okolo Benešových dekretů dívá zbytek kontinentu, nabyde zprvu dojmu, že na západ od Mnichova nikoho nezajímají. Jde však jen o zdání. Pod povrchem obligátní formulace „to je záležitost České republiky a jejích sousedů“ se skrývá zostřená pozornost k regionu a už započaté shromažďování argumentů pro obávanou chvíli, kdy budou zbývající evropské země muset říct svůj názor.
Diskriminaci ne, prosím
Současnou debatu o Benešových dekretech ve státech Evropské unie lze nazvat poznávací. Slovy českého velvyslance při EU Libora Sečky, „v Bruselu se teď všichni o dekretech učí“. Už to samo o sobě je informace. Říká, že dekrety nejsou tak úplně záležitostí České republiky a jejích sousedů. Známá fakta jsou ostatně tato: právní analýzu dekretů, tedy těch, které se týkají vyvlastnění německé a maďarské menšiny v poválečném Československu, vypracovává jak Evropská komise, tak Evropský parlament (a také české ministerstvo zahraničí). Faktem je i to, že se švýcarský občan, kterému byl na základě Benešových dekretů zabaven v Čechách majetek, obrátil na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, a někteří evropští poslanci se snaží vyvolat zájem o celý problém i u soudního dvora Unie v Lucemburku. Mluvčí Komise Jean-Christophe Filori už dříve prohlásil, že nepředpokládá nesoulad „historických dekretů“ s dnešním evropským právem. Co když ale k takovému závěru právníci přece jen dospějí…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
