Vyhnání z historie

Pokud se člověk rozhodne zjistit, jak se na současný středoevropský konflikt okolo Benešových dekretů dívá zbytek kontinentu, nabyde zprvu dojmu, že na západ od Mnichova nikoho nezajímají. Jde však jen o zdání. Pod povrchem obligátní formulace „to je záležitost České republiky a jejích sousedů“ se skrývá zostřená pozornost k regionu a už započaté shromažďování argumentů pro obávanou chvíli, kdy budou zbývající evropské země muset říct svůj názor.

Diskriminaci ne, prosím

Současnou debatu o Benešových dekretech ve státech Evropské unie lze nazvat poznávací. Slovy českého velvyslance při EU Libora Sečky, „v Bruselu se teď všichni o dekretech učí“. Už to samo o sobě je informace. Říká, že dekrety nejsou tak úplně záležitostí České republiky a jejích sousedů. Známá fakta jsou ostatně tato: právní analýzu dekretů, tedy těch, které se týkají vyvlastnění německé a maďarské menšiny v poválečném Československu, vypracovává jak Evropská komise, tak Evropský parlament (a také české ministerstvo zahraničí). Faktem je i to, že se švýcarský občan, kterému byl na základě Benešových dekretů zabaven v Čechách majetek, obrátil na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, a někteří evropští poslanci se snaží vyvolat zájem o celý problém i u soudního dvora Unie v Lucemburku. Mluvčí Komise Jean-Christophe Filori už dříve prohlásil, že nepředpokládá nesoulad „historických dekretů“ s dnešním evropským právem. Co když ale k takovému závěru právníci přece jen dospějí…