Teroristé a fair play

Terorismus je už půl roku jedním z nejfrekventovanějších slov v médiích. Vždyť 11. března uplynulo šest měsíců od největšího teroristického útoku v historii planety - náletu unesených civilních letadel na New York a Washington. Přinejmenším od toho dne je jasno: terorismus je hrozba nejenom pro jednotlivé postižené lokality, regiony, státy, ale pro celou lidskou civilizaci. Má snad nějaký smysl rozdělovat terorismus na nebezpečný a méně nebezpečný? Lze teroristy třídit? Každý odpovědný člověk by odpověděl, že ne. Se stejným výsledkem bychom mohli rozlišovat mezi cholerou a černými neštovicemi, mezi muchomůrkou zelenou a tygrovanou… Hrozba životu je prostě hrozba životu. Ale přece jen - čteme-li poslední zprávy z Kolumbie, přiměje nás to k zamyšlení. Mírový proces v Kolumbii zkrachoval, dozvíme se z novin 22. února. Přitom Kolumbie je sužována protivládními rebely už desítky let, je to jakýsi tamní folklor, tak kvůli čemu najednou přímo krach mírového procesu? Hlavní guerillová skupina FARC unesla civilní letadlo, přinutila je přistát na odlehlé silnici a tam z něj coby rukojmí odvedla senátora Jorge Eduarda Gechena, předsedu senátní mírové komise. Vláda řekla dost, poslala vojáky do demilitarizované oblasti, ale vzápětí právě tam rebelové unesli senátorku - a kandidátku na hlavu státu - Ingrid Betancourtovou. Dotyčná jela autem společně se svou asistentkou, řidičem a dvěma novináři. Řidiče a oba novináře únosci propustili s tím, že je zajímají pouze prezidentští…