Rok neznámého ďábla

S nefalšovaným nadšením přijali recenzenti všech deníků i časopisů nový film Petra Zelenky „Rok ďábla“. Takže ani věta z programových letáků, že to je film o „muži, jehož tvorbu zná celý český národ“, nebudí posměch. Děj začíná v léčebně alkoholiků kdesi v Čechách, kde se léčí písničkář Jaromír Nohavica. Toho alkohol sužuje natolik, že na filmovém koncertě zapomene dozpívat text své písně „krabička cigaret a do kafe rum“. V melodramatické scéně ho s kufříkem v ruce odvádí do léčebny jeho kolega Karel Plíhal. „Alkoholem do mě vstupuje klid a mír,“ říká pak při skupinovém sezení Nohavica. „Když pak ležím ožralý na zemi, jsem středem vesmíru.“ Na otázku terapeuta, co ho napadá při slovech „láhev vodky“, odpoví: „Že jsem starý vyřízený chlap.“ Jaromír pak začne hrát se skupinou Čechomor. Ti se na scénu dostávají hraním na fiktivním pohřbu Karla Plíhala. V dalším ději se pak prolíná turné „rockovějšího“ Nohavici s Čechomorem a na scénu přichází démonický zpěvák punkových Killing Joke Jaz Coleman. Děj filmu se pak dál točí kolem alkoholu, fantasmagorických zážitků z hudby či fascinací tajemnou postavou Jaromíra Nohavici. Petru Zelenkovi jako vzor zcela zřetelně pomáhá Jim Jarmush a jeho Rok koně. Především pak drásající elektrická kytara Jarmushova protagonisty Neila Younga. Zvlášť v pasáži, kdy šéf Čechomoru František Černý hraje na kytaru z obří aparatury na louce mezi kopci. Otázkou zůstává, kdo je ve filmu ďábel. Při využití tak absolutního symbolu by měl být režisér…