Znásilnění skončilo, zapomeňte

Loni osmého listopadu v deset dopoledne odemkl dozorce Jiří Fedurco celu Romany Stojkové ve věznici v Jiřicích u Nymburka a pustil dovnitř jiného vězně. Později paní Stojková oznámila, že ji vězeň tehdy uvnitř cely ztloukl a znásilnil. „Každý asi předpokládá, že se něco takového může stát na ulici. Ale že se to stane ve vězení plném dozorců, je skutečně neuvěřitelné,“ říká Petra Burčíková z Rady vlády pro lidská práva, která se zabývá podmínkami ve věznicích. „Všechny případy, kdy se dozorce nechá podplatit, musí být důsledně potrestány. Taková věc se nikdy nesmí ututlat.“ Realita je však jiná. Kdo se chce o případu dozvědět víc, než stojí v policejní svodce, narazí na mříže a mlčení.

Do Jiřic ne

Na první pohled se zdá, že vše běží, jak má. Především incident v Jiřicích vyšel najevo díky kontrolním mechanismům samotného vězeňství – konkrétně zásluhou oddělení prevence a kontroly v ruzyňské vazební věznici. Právě tady Romana Stojková loni na podzim pobývala. V Jiřicích byla několikrát jen krátce. Je tu totiž takzvané eskortní středisko, kam autobusy z jednotlivých věznic sváží lidi a odtud je jiné rozváží k soudu nebo třeba do nemocnic. Na rozdíl od běžných věznic jsou tu cely mužů i žen vedle sebe na jedné chodbě. Když měla paní Stojková jet z Ruzyně znovu do Jiřic, zalekla se. „Při ranním raportu se zmínila dozorci, že chce mluvit s někým z oddělení prevence a stížností,“ vzpomíná jeho šéfka Gabriela Hermanová. Žena se svěřila, že do…