Přestaňme se litovat

Evropská unie a Spojené státy uvalily před několika dny restrikce na Zimbabwe za to, že nechce připustit cizí pozorovatele k nadcházejícím volbám. V Angole byl zabit vůdce čtvrtstoletého odporu proti centrální vládě. Na Madagaskaru vyhlásili stanné právo. To jsou poslední zprávy z Afriky. Svědčí přinejmenším o tom, že světadíl prochází změnami. Ve světě přitom existuje naděje, že tyto změny ve svém souhrnu vedou správným směrem. Proto se mluví o soudobé „africké renesanci“.

Jako ve středověku

Na kontinentě sužovaném válkami, korupcí, bídou, chorobami, zfalšovanými volbami a přírodními pohromami se v posledních letech vskutku objevilo několik nadějných prezidentů v čele s Nelsonem Mandelou. V Gabonu a Mozambiku se podařilo nastartovat reformy. V Angole klesla v posledních dvou letech inflace z 268 % na 116 %. Kongo (Brazzaville) se může pochlubit rozpočtovým přebytkem. Tu a tam, třeba v Senegalu nebo v Ghaně, politici po skončení mandátu složili funkci dobrovolně, aniž by se pokusili udržet se u moci násilím či podvodem. Záblesky světla v africké tmě nelze popřít, nicméně slova o renesanci zůstávají přehnaná. Nejméně jedna hrůza se zhoršuje. Kvůli AIDS umírá už desetkrát více Afričanů ročně než kvůli válkám. Nákaze dosud podlehlo sedmnáct milionů osob. Afrika v počtu obětí brzy dožene morovou epidemii, která v Evropě v polovině 14. století připravila o život zhruba dvacet milionů lidí. Beznadějný je i hospodářský růst subsaharské části, který…