Ocelové srdce melancholie

Pokud bychom chtěli představit českou metropoli fotografickou tvorbou jednoho autora, budeme dlouho vybírat. Zatímco například Paříž našla v Robertu Doisneau či Henri Cartier-Bressonovi ústřední vypravěče, jejichž snímky dodnes spoluvytvářejí vizuální představu duše města, úsilí pražských mapovatelů se spíše tříští do jednotlivých odlišných výpovědí. Genius města z nich možná můžeme poskládat, ale společného jmenovatele jim neposkytuje. I to je jeden z důvodů, proč brát do ruky devátý svazek edice FotoTorst, nadepsaný jménem Viktora Koláře. Více než čtyřicet let se tento fotograf věnuje zaznamenávání své rodné Ostravy a jemným psychologickým přístupem se mu podařilo sáhnout až na dřeň města: nesledujeme proměny architektury ani životního stylu, ale kolektivní duše jeho obyvatel.

Neklid pod povrchem

Havířský román Ivana Landsmanna Pestré vrsty se před pár lety stal literární událostí sezony: autentické vyprávění bývalého horníka dokázalo Ostravu zbavit schematické pověsti někdejší výkladní skříně pracovitosti komunistického režimu a do světa havířů vrátilo lidská měřítka. Viktor Kolář Landsmannovu prvotinu opatřil obálkou, jeho vlastní vyprávění ale není z rodu syrových svědectví z periferie. Od padesátých let, kdy coby sotva patnáctiletý syn zakázkového fotografa vyšel poprvé s kamerou do ostravských ulic, se Viktor Kolář postupně stává citlivým a vytříbeným pozorovatelem, pro kterého je pouto k lidem z města stejně důležité jako intelektuální…