Nové tváře bez nových nápadů

V centru pozornosti médií je dnes a denně pět parlamentních stran – ale do červnových voleb se chystá i několik desítek dalších. Na registraci mají ještě téměř dva měsíce. Už dnes je z průzkumů mezi voliči zřejmé, že pouze jediná neparlamentní strana má šanci na úspěch. Musela by být spíše středového zaměření a měla by být ochotna vložit desítky milionů do kampaně a představit zajímavé a důvěryhodné kandidáty. Existuje taková strana?

Co je to za otázky

„Nová strana má šanci na úspěch jen s výrazným lídrem, ale především chytlavou a nákladnou kampaní,“ říká Jaroslav Huk z agentury STEM. Jak známo, každá strana schopná překročit ve volbách tři procenta hlasů (novelou z loňského roku byla tato hranice snížena na polovinu) má pak až do dalšího hlasování nárok na roční příspěvek ve výši sto korun za každý získaný hlas. Kromě zmíněné parlamentní pětky inkasovali ještě Sládkovi republikáni a Důchodci za životní jistoty. „Za minulé volby jsme sice dostali peníze, ale ty jsme už utratili – provoz strany s regionálními organizace něco stojí,“ říká předseda Strany za životní jistoty (tak se dnes „Důchodci“ přejmenovali) Ladislav Jaroš, jehož partaj dostala po minulých volbách třináct milionů korun jako státní příspěvek. Ministerstvo vnitra registrovalo na konci minulého roku 67 partají a 35 hnutí. Do voleb zbývají už pouhé čtyři měsíce, ale přesto v politickém spektru stále přibývají další a další zájemci. Jednou ze zdejších nejmladších stran je – dosud nezaregistrovaná – Liberální reformní strana. „Největší problém voleb budou zřejmě peníze,“ říká jeden z jejích pěti zakladatelů šéf Milan Hamerský (29), donedávna člen ODA, který je současně předsedou Mladých konzervativců v Brně. „Chceme si od někoho půjčit a v případě úspěchu mu vrátíme o něco víc.“ A co když neuspějí? Pak má podle Hamerského investor smůlu. Liberální strana zatím nemá program, ale předseda už disponuje zásadní představou. „Temelín je zločin. Okamžitě bych ho zprivatizoval, ať si s ním pak dělá, kdo chce, co chce. Chci většinovou vládu, klidně levicovou. Budu rád v opozici,“ říká Hamerský. Už zmíněná Strana za životní jistoty podobně jako liberálové ještě nemá ani hotový program. „Ale ta chvíle se blíží,“ varuje předseda Jaroš. „Chceme pomoci všem slabým: důchodcům, nezaměstnaným či zemědělcům.“ A jak chtějí svého ideálu docílit? „Co je to za otázky?“ zlobí se Jaroš. „Vše souvisí se vším. Prostě to změníme k lepšímu.“ Předseda věří ve volební úspěch a vstup do sněmovny, podle STEM by však Stranu za životní jistoty volilo necelé procento voličů. Na tradiční „plakátovací“ kampaň a putování po regionech mají připraveny tři miliony korun.

Cesta naděje

Kdyby před dvěma a půl lety byly volby a kandidovalo hnutí Děkujeme, odejděte, dostalo by více než dvacet pět procent hlasů. To byla pro někdejší studentskou aktivistku Moniku Pajerovou natolik silná inspirace, že spolu s bývalým místopředsedou Unie svobody Jiřím Lobkowiczem začala stavět novou partaj. Loni těsně před registrací se ale nepohodli a každý se do parlamentu vydal na vlastní pěst. Lobkowicz má Cestu změny a Pajerová Naději. „Lidé chtějí změnit politickou situaci a já to vidím jako vinař: když chcete dobrou úrodu, musíte počkat pět šest let,“ říká Lobkowicz. Jeho strana prý nemá příliš členů a ani o ně nestojí. „Stranictví je už minulostí, stojíme o sympatizanty,“ říká Lobkowicz. Kolik takových sympatizantů je, si netroufá odhadnout. Hlavním pilířem Cesty změny je Evropská unie, do které by rádi vstoupili bez referenda. Těm, kdo se nedostanou na vysokou školu, by Cesta změny umožnila si studia zaplatit. Množství svých vlastních financí i jejich zdroj ale partaj tají. Lobkowicz očekává výsledek kolem šesti procent, průzkum agentury STEM mu zatím přisuzuje třicetkrát méně. A Naděje Moniky Pajerové je na tom podle stejného zdroje jen o dvě desetinky líp. „Chceme liberální prostředí v podnikání, osobní svobody, ale také odpovědnost. Stát by se měl starat o životní prostředí, sociální oblast.“ Podle Pajerové má zatím strana stovky členů a přísný kodex: každý zájemce musí předložit lustrační osvědčení. Podle citovaného sociologa Jaroslava Huka je nepravděpodobné, že by se některá z nových stran dostala přímo do parlamentu. „Tyto nové strany však mohou výrazně ovlivnit volby tím, že uberou hlasy větším stranám,“ říká Huk. „Hlavně těm bez stabilního politického základu, tedy Koalici a z části také sociálním demokratům.“