Kdo, když ne doly

Do voleb zbývá ještě sto dnů. Při pohledu na horečnatou aktivitu ministra průmyslu by si ale člověk přál, aby byly raději hned zítra. Tento týden má přijít do vlády materiál o ČEZ. Jak známo, ministři Rusnok a Grégr měli do konce února zjistit, zda by nějaký investor koupil českou elektroenergetiku za těchto podmínek: 1) zaplatí 200 miliard na dřevo, 2) nesmí zavřít Temelín, 3) bude odebírat o třetinu více uhlí ze severních Čech, než potřebuje. Nikdo takový se – jaké překvapení – nenašel. Kdo by ale čekal od Grégra definitivní odpískání, hrubě podceňuje zarputilost ministra průmyslu. V materiálu pro vládu se aspoň objevuje jeho dávný plán na národní superpodnik. Na žádost antimonopolního úřadu sice ČEZ přijde o páteřní síť vysokého napětí, ale zato získá vytoužené podíly v krajských distribučních firmách. Docent Grégr to po svém způsobu myslí dobře. Má strach, že kdyby příští vláda prodávala distributory zvlášť, skoupí je Němci, proud se bude dovážet a čeští horníci i energetici přijdou o práci. Grégrovi už v jeho věku nemá cenu vysvětlovat, jak to chodí na trhu s elektřinou. Zbývá jen doufat, že vláda neudělá nic opravdu nezvratného. Horší je to však s čerstvým plánem, o němž minulý týden referovala MF Dnes. Ministerstvo průmyslu v něm navrhuje prodat Severočeské doly (za 1,5 miliardy) a Sokolovskou uhelnou (za 2,2 miliardy), a to bez jakékoli soutěže přímo ředitelům těchto dolů. Pro nezasvěcené: za takový pakatel by si je mohl koupit každý. Zvlášť kdyby si…