Do dna národní cti

Znají to snad všichni, kdo žijí v této zemi. Chcete si v klidu přečíst noviny či knihu, napsat dopis nebo jen o něčem zauvažovat. Máte sice hlouběji do kapsy, nicméně vyhledáte soukromí útulné kavárny či hospody a přemýšlíte, co si objednat. Pivo? Kdepak, koneckonců potřebujete se soustředit, takže raději něco nealko. Ale ať přejíždíte očima nápojový lístek sebevíc, v celé nabídce není jediný sortiment levnější než právě pivo. Káva, čaj, coca-cola, mattonka, ba i obyčejná sodovka, vše vyjde přinejlepším nastejno, ne-li dráž než půllitr točené desítky. U nás se tomu nikdo nediví. Jenže co nám připadá normální, vzbuzuje nelíčený údiv cizinců. Na světě totiž zřejmě není jiná země, v níž by cenová hladina vysloveně odrazovala každého, kdo zrovna nemá chuť na alkohol.

Pivo je náš chleba

Nemusíme hned tvrdit, že ceny mohou za míru alkoholismu v této zemi, ale ovlivňují toho skutečně dost. Pro mnohé cizince je skutečně šokující zjištění, že v české kavárně vyjde dráž čaj než obyčejné pivo. Jinde je totiž dvakrát, třikrát i čtyřikrát levnější. Zde spočívá jeden z důvodů, proč vídáme studenty pít pivo za pivem. Za dvě hodiny strávené v podniku, vypijí-li dejme tomu čtyři desítky, nechají útratu zhruba 80 Kč včetně spropitného. Kolik by nechali za dvě hodiny konzumace čaje, kávy, coca-coly, mattonky a džusů? Nejméně dvojnásobek. Mohou za to deformované ceny? Jen nepatrně. Stojí-li čaj, uvařený z obyčejného sáčku koupeného v obchodě (cca 1,50 Kč), v…