Nechci být hrobař ze Zlína,

Když v říjnu 1999 převzal správu zbankrotovaných Závodů přesného strojírenství (ZPS) ve Zlíně, slíbil dvě věci: že továrny s téměř 5000 lidmi prodá rychle a že to udělá za chodu, bez propouštění. Roman Rais (34) splnil obojí. Hlavní areál ZPS loni v červnu plynule převzal italský Tajmac, který za něj zaplatil 1,5 miliardy korun. Razantní správce, který dle potřeby střídá tmavý oblek za leteckou bundu a angličtinu za poněkud obhroublý slovník, si získal popularitu mezi bankéři i odboráři. Loni v září přijal Rais nový úkol: konkurz obuvnické firmy Svit Zlín.

Nemůžu je živit

Jsou si bankroty ZPS a Svitu v něčem podobné?

Ani se mi nezdá. ZPS byla ukázkou nezvládnuté expanze: půjčovali si u bank na 18% úrok a chtěli na úvěr pohltit většinu strojařiny v republice. Doufali, že když budou dost velcí, stát je nenechá padnout. Smůla: nechal. ZPS přitom mají dobré výrobky i trhy, jenže kvůli expanzi vydaly dluhopisy za miliardu, a ty je stáhly pod vodu. Svit je jiný případ. Nikdy se jasně nerozhodli, co dál po rozpadu RVHP, když už nelze chrlit boty na Východ. Běžná evropská továrna na obuv má, jak jsem se nechal poučit, 300–600 lidí. Ve Svitu jich bylo přes 5 000.

Čekali podle vás bankrot?

Dlužníci si kdovíproč do poslední chvíle myslí, že den D včas rozpoznají, že před ním bude deset jednání. Jenže někdy to bývá rychlé. Soudkyně situaci ve Svitu dobře znala - měla na starosti už dva předchozí návrhy, při nichž se ještě podnik…