Ivan Pilip s Janem Bubeníkem jsou konečně po 25 dnech strávených v kubánském vězení doma, v bezpečí. To je vůbec ta nejdůležitější zpráva. Konec dobrý, všechno dobré? Všechno určitě ne, byť pozitivního je možná víc, než by skeptik čekal. Pro českou politiku to byl mimořádně užitečný a důležitý měsíc.
Obstáli v nejistotě
Česká diplomacie byla vůbec poprvé ve své krátké polistopadové historii vystavena takové zkoušce. Úkol byl mimořádně delikátní a diplomaté i politici se pohybovali na tenkém ledě: museli vyjednávat s diktátorem, jehož nejbližší kroky nelze vůbec předvídat. Castro má totiž oproti politikům demokratického světa neobyčejnou výhodu - svá rozhodnutí nemusí vůbec nikomu vysvětlovat ani se z nich zodpovídat voličům. Nebylo to jednoduché: jak si zachovat tvář před domácí i mezinárodní veřejností a zároveň dostat oba muže rychle a bezpečně domů? Viděno alespoň s minimální dávkou nutného nadhledu: Češi v této zkoušce obstáli až nečekaně dobře. Nejde jen o to, že v přípravě klíčové Pithartovy mise spolupracovala sociálnědemokratická vláda s opozičním předsedou Senátu. Dobrou zprávou je i to, že prezident s premiérem ve vzácné shodě odmítli byť jen uvažovat o omluvě, kterou Castro svými vyděračskými metodami tvrdě vyžadoval. Zarytý proticastrovský ideolog by se snad mohl pozastavit nad tím, jak hlasitě Zeman s Pithartem zdůrazňovali, že Pilip s Bubeníkem „nejeli na Kubu jako zástupci vlády či českých občanů“. Takové prohlášení je ale možné…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
