Dobré časy před námi

Budoucnost se otevírá a dobré časy leží před námi. Taková zpráva zazněla překvapivě z rezortu školství, kde dosud každý jen krčil rameny s povzdechem: dobře už bylo. Stěžovaly si podprůměrně placené učitelky, státní úředníci vystavení jejich nářkům, rodiče žáků stresovaných z kasárenské atmosféry dnešních škol. Poměry jdou od deseti k pěti a nemá žádný smysl o něco se pokoušet, takový byl převládající pocit. Proto je třeba ocenit vládu, která minulý týden schválila návrh reformy vzdělávacího sektoru, napsaný v tzv. Bílé knize. Tolik nejde o obsah dokumentu. V podstatě stačí, že si s ním někteří experti a úředníci dali pár týdnů poctivé práce. Bílá kniha totiž ohlašuje ve školství změnu, která může vést k lepšímu.

Jsme tak špatní

Není velkou nadsázkou, když se řekne, že český vzdělávací systém přestal fungovat. Platí to úplně ve chvíli, kdybychom od něj požadovali, aby byl schopen předávat všem žákům a studentům takové schopnosti a dovednosti, které jim otevřou dobrou šanci obstát v počínajícím třetím tisíciletí. Důvody, proč se místo toho omezuje na biflování nepotřebných informací a udržování klidu ve třídách, jsou známé. Stát si v systému přivlastnil všechna rozhodovací práva, a i když by je dnes už možná nechtěl, nikdo se o ně nehlásí. Každý má přece svých starostí dost, a pokud chce svým dětem zajistit aspoň trochu slušné vzdělání, dá si práci a dostane je na elitní gymnázium sloužící jako záchranná loď před poměry, kterým je ve školách podrobena většina populace. Těžkopádný systém, který nedokáže reagovat na rostoucí poptávku po vzdělání, a spolu s ním sobectví všech jeho účastníků jsou tak příčinou dnešního úpadku. Samozřejmě to neznamená, že se za posledních deset let všechno zhoršilo - stav, v němž školství zanechala komunistická diktatura, šlo ostatně zhoršit jen těžko. Skutečně existují školy, které jsou k žákům přátelské a uvádějí je do života s plným vědomím své odpovědnosti. Najdou se i experti, kteří z vlastní píle organizují kurzy moderních vzdělávacích metod a hledají cesty, jak hodnotit kvalitu výuky. Nakonec se také podařilo srovnat úroveň českých škol se zahraničními. Padl tak mýtus nadřazenosti našeho vzdělání a víme, že dá dost práce, než srovnáme krok s ostatními. Tyto pokusy ale nezměnily systém. Navíc - protože ukazovaly všechny skvělé možnosti, které moderní pedagogika nabízí, ještě prohlubovaly frustraci z omezených poměrů v českém školství a ze zabedněnosti těch, kteří je řídí.

Začínáme

Dnes dochází k obratu a politikou vlády se stala změna. Je pravda, že cesta, jak školy zlepšit, není ani po publikaci Bílé knihy o mnoho jasnější, poprvé se však na takové úrovni jasně řeklo, že školy mají kromě slavné minulosti také budoucnost. Bílá kniha bude jistě kritizována a kritiku si také zaslouží. Největší chybou je fakt, že správu škol chce i v budoucnosti nechat výhradně na úřadech. Reformátoři by si měli uvědomit, že děti sotva může dobře vzdělávat instituce, kam nesmějí rodiče vstoupit jako plnoprávní partneři. Selháním autorů je snaha udržet i v budoucnosti přísnou regulaci středních škol a znemožnit studium na gymnáziích třem čtvrtinám populace. Naštěstí se takový nesmysl nemůže dlouho udržet, i kdyby lobby odborných škol a učilišť, které chtějí přežít a nadále učit mládež nepotřebným specializacím, ovládala ministerstvo školství ještě víc než dosud. Návrhy zrušit osmiletá gymnázia a zavést státní maturity jsou naopak nutnými kroky kupředu. Vláda by si jen měla lépe promyslet, jak postupovat. Zrušit gymnázia přece nejde ve chvíli, kdy by je chtěly (jak ukázal lednový průzkum agentury INRA pro Respekt) zachovat tři čtvrtiny Čechů. Veřejnost je třeba přesvědčit, a to sotva může trvat méně než dva roky. A o současném návrhu státních maturit lze říci bez rozpaků: je velmi špatný. Když ani náhodou neslibuje, že zaručí srovnatelně kvalitní vzdělání celé populaci osmnáctiletých, k čemu vlastně maturity zavádět? Nejlepší jsou v Bílé knize pasáže, jak změnit metodiku výuky a školu v místo, kde se žáci otevírají všemu novému, co společnost nabízí. To je nadějí nadcházející reformy a také tím, co je ve školách nutné udělat především. Zároveň dostatečně pevnou zárukou, že cesta, kterou Bílá kniha ukazuje, jde správným směrem.