Ani konzumenti, ani asketové

Nepochybuji, že pan Feřtek by díky svým terénním zkušenostem mohl být pro ty, kdož se zabývají tématem dobrovolné skromnosti, inspirativním diskutérem ( Konzumenti nové generace, Respekt č. 3/2001). Za věcnou inspiraci však sotva lze považovat, zpochybňuje-li existenci dobrovolně skromných lidí argumentem: „Konzumují jen jiný statek - svůj životní styl. Ten je jim tím, čím jinému dovolená u moře nebo auto.“

Ekologický blahobyt

Tomáš Feřtek mylně předpokládá, že „dobrovolná skromnost“ je označením pro jasně vyhraněný způsob života, založený na minimální spotřebě a na ne-vlastnění věcí; zbytečně pak poukazuje, že v realitě nic takového neexistuje. Neměli bychom sociology, kteří dobrovolnou skromnost popsali, podezírat z metodologické prostomyslnosti, z jednoduchého dichotomického vidění, v němž je člověk buď totální konzument, nebo asketa. Výzkumníci jistě berou v úvahu, že všichni lidé spotřebovávají a většinou nakupují. Důležitá je však různá míra spotřeby a její dobrovolnost. Pokud bychom o to stáli, mohli bychom velikost spotřeby a velikost nákupů (dost důležitý rozdíl!) vyjádřit i číselně,třeba účetnictvím domácností, objemem tzv.nákupního koše,či dokonce výpočtem tzv. ekologické stopy. Míra konzumu ve společnosti vytváří plynulé kontinuum, na němž by se jen velmi obtížně určovala přesná hranice, kde končí chování skromné a kde začíná chování konzumní. Tomáši Feřtkovi taková…