Před padesáti lety, v listopadu a prosinci 1951, zatkla policie komunistického Československa dva izraelské občany - Mordechaje Orena a Simona Orensteina. Oba strávili dlouhé měsíce ve vězení, byli vyslýcháni i mučeni a posléze použiti jako svědci v procesu s „protistátním spikleneckým centrem v čele s Rudolfem Slánským“. Z českého pohledu představují Oren a Orenstein spíše okrajovou kapitolu monstrprocesu, který v listopadu 1952 skončil vynesením 11 rozsudků smrti. Ale pro Izrael, především pro politickou orientaci čerstvě zrozeného státu, představovalo pražské zatčení obou mužů - a hlavně jejich následné zneužití pro politický proces s výrazně antisemitskými rysy - velmi důležitý zlom. Právě to a mnoho dalších věcí si můžeme připomenout nad knihou francouzského politologa Laurenta Ruckera Stalin, Izrael a Židé, která teď vyšla v českém překladu.
Nesamozřejmá samozřejmost
Ruckerova kniha se zabývá mocenskou politikou Sovětského svazu v závěru Stalinovy éry, zejména na přelomu 40. a 50. let dvacátého století. Rozebírá vztah Kremlu k Židům na dvou hlavních úrovních - vůči Židům coby občanům SSSR a vůči židovskému státu - a zkoumá, je-li mezi těmito úrovněmi nějaká vazba. Nicméně pro českého čtenáře mají zvláštní význam kapitoly osvětlující důležité okamžiky naší historie. A zdaleka nejde jen o uzavřenou historii. Bez znalosti totiž jen těžko pochopíme zdánlivé samozřejmosti „velké politiky“. Dlouhá desetiletí bereme jako fakt, že Izrael je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
