Trsátko versus kalašnikov

Prošedivěli rockeři dodnes vzpomínají na 60. léta, kdy písničkové texty představovaly barometr společenských změn. Rebelantská atmosféra sice z rocku už dávno vyprchala, jeho roli však v éře kulturní propojenosti a planetárního vření převzal fenomén jménem world music. Nejde o suchopárný popis etnických tradic a bizarních hudebních nástrojů, jak by se mohlo zdát z jeho vzácného výskytu na zdejších rádiích. Spíš v ní najdete fascinující dějiny kulturního odboje a koloniálního útlaku, příběhy tvrdohlavých muzikantů nahánějících strach diktátorům třetího světa. Našinec se přitom nevyhne pocitu, že něco podobného už jednou zažil.

Nkosi Sikelel iAfrica

Jeden z veteránů zimbabwského rozhlasu, který ještě pamatuje hrůzovládu 60. a 70. let, podává svědectví o tamní samostatné současnosti pod vedením diktátora Roberta Mugabeho. Jeho řeč je srozumitelná všem, kdo poznali naše totalitní média: „Ta nynější autocenzura se špatně popisuje, musíte ji prožít na vlastní kůži. U brány rozhlasu stojí ozbrojené stráže, recepční si vás změří očima. Dál už vás provází smrtelné ticho, a když si sednete k mikrofonu, obklopí vás mlha. Dobře víte, co smíte a nesmíte říct, nikdo vám to nemusí vysvětlovat. V naší zemi dlouho vládla tuhá kontrola a dnes převládá názor, že jednotlivec nemůže nic změnit.“ Citát pochází ze zprávy, kterou letos v říjnu vydala mezinárodní organizace Freemuse, zřízená za podpory dánského Ministerstva zahraničních věcí. K jejím mecenášům patří…