Za peníze a soucit

České školy nejsou nejlepší na světě, hlásí jeden z dalších mezinárodních průzkumů. Není to překvapení a nestálo by to za pozornost, kdyby stejný průzkum neukázal cestu, jak napodobit školy, které na světě opravdu nejlepší jsou.

Lepší je být bohatý

Projekt se jmenoval PISA 2000. Patnáctiletí žáci z 28 zemí OECD a ještě čtyř dalších při něm dostali test, který hodnotil jejich znalosti a dovednosti v rodném jazyce, matematice a přírodních vědách. Týmy vědců pak rok hodnotily výsledky a nakonec sepsaly unikátní přehled vzdělávacích systémů v nejbohatších zemích světa. Nejlépe dopadli Seveřané (především Finové, Švédové a Irové), Anglosasové (Kanaďané, Novozélanďané, Australané i Britové) a také Asiaté (Japonci a Korejci). Příjemně překvapeni mohou být Američané, jejichž často kritizovaní školáci se umístili nad průměrem, asi nejvíc byli zklamáni Němci, kteří se naopak octli pod ním. Češi si nemůžou stěžovat: umístili se sice ve slabším průměru, přece jen ale o něco výš než Němci. Také jsou nejvzdělanější z postkomunistů před Maďary i Poláky. Kvalita vzdělávacího systému ze všeho nejvíc závisí na ekonomické výkonnosti země, a tak jsou Češi na místě, kam patří. Může je mrzet, že nezopakovali svůj pět let starý úspěch, kdy v matematice a přírodních vědách patřili k nejlepším na světě. Tomu se ale nelze divit. Česká republika je mezi zeměmi OECD jedinou, která snížila po roce 1995 výdaje na vzdělání, a nějaký výsledek se dostavit musel.