Koncem minulého roku vláda rozhodla, že se České dráhy (ČD) mají zbavit majetku, který neslouží jejich hlavní činnosti. Na seznamu se objevilo celkem devětadvacet pozemků a objektů (Respekt č. 41/2001). Samy dráhy nápad přijaly s nevolí. Jejich zástupci totiž tvrdí, že třeba na opuštěných pozemcích v okolí pražských nádraží Bubny, Dejvice, Libeň a Vršovice by se v budoucnu dalo výhodně podnikat. Mezi objekty k prodeji byly i tak lukrativní budovy jako palác Sevastopol, Dům železničářů na Vinohradech a rozlehlý dům v ulici Politických vězňů. „Pronájem těchto tří budov drahám ročně přináší čtyřicet šest milionů korun,“ říká mluvčí drah Marie Benešová. Především se drahám nelíbil způsob, jakým se podle návrhu ministerstva financí měly majetku zbavit. Neměly ho prodávat přímo dráhy, ale Fond národního majetku. FNM může podle zákona o velké privatizaci prodávat předem určenému nabyvateli za nižší než účetní cenu. Například u zmíněných budov je přitom účetní cena několikrát nižší, než cena na trhu. O smyslu celého prodeje se bývalý generální ředitel ČD Emanuel Šíp vyjádřil jako o spekulaci, kdy nejde o veřejný zájem. Spíš to prý vypadá, že státní rozpočet a možná i několik soukromých osob si chce „vylepšit stav kasy“. Proto dráhy od počátku chtěly, aby se prodávalo podle zákona o majetku ČR, tedy za nejvyšší nabídku, a prodejcem aby byly samotné dráhy. Během podzimu se státní úředníci neustále dohadovali o…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu