„Vycházíte asi z názoru Hnutí Duha, které mi vyčítá šumavský národní park,“ reaguje ministr životního prostředí Miloš Kužvart v rozhovoru pro Respekt (48/2001) na poznámku redaktora Marka Švehly „Ekologičtí aktivisté vás ale nevidí tak pozitivně.“ Připomeňme si tedy stručně, o co jde. Kužvartův „kvalifikovaný a správný“ postup na Šumavě vyvolal protesty více než stovky odborníků včetně ředitelů několika ústavů akademie věd. Při troše poťouchlosti by se daly připomenout i další spory. Třeba nesouhlas Dětí Země (dálnice přes České středohoří), Greenpeace (opět povolené PVC), Sdružení Calla (seškrtaný program podpory energetické efektivity a čisté energie), Společnosti pro trvale udržitelný život (vodní zákon) nebo Českého svazu ochránců přírody (souhlas se zařazením ohrožených druhů zvířat mezi mysliveckou zvěř). Skutečné výhrady k práci Miloše Kužvarta se však týkají koncepce, nikoli dílčích sporů. Ministr považuje za úspěch, že parlament přijal všechny návrhy předložené jeho úřadem. Přepracovat evropské normy do české legislativy byl nesporně náročný úkol. Kužvart ale nese podstatnou část odpovědnosti za to, že zákony sněmovnu většinou opouštějí v úplně jiné podobě, než jakou tam poslal. Mimo jiné vinou své nepříliš diplomatické politiky nedokázal mezi poslanci prosadit ani poměrně kvalitní návrhy.
Grégr na koni
Především však nenabídl žádnou ucelenou vizi ekologické…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu