Bavorský rituál

Když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž. Anebo může, byť to jeden či druhý popírá. Tuto banalitu jsme si mohli připomenout před týdnem při mediální přestřelce Klaus-Zeman. Minulé úterý, dva a půl roku poté, co zasedl do křesla premiéra, navštívil Miloš Zeman poprvé oficiálně Bavorsko. Státnická návštěva Bavorska není totéž jako návštěva Německa. Bavorsko není jednou ze šestnácti spolkových zemí Německa, je to prostě Bavorsko. Proč? Pro Němce tím, že tato země piva, kožených kalhot a půlstoleté vlády jedné strany dokázala pozoruhodně skloubit společenský ultrakonzervatismus s hospodářským modernismem (na jedné straně se jí posmívají, na druhé straně jí závidí). Pro nás hlavně tím, že Bavorsko je oficiálním patronem sudetských Němců (na jedné straně se mu posmíváme, na druhé straně se ho bojíme). Z toho plyne i optika zvětšovacího skla. Co by se stalo, kdyby český premiér na návštěvě Katalánska přislíbil česko-katalánský dialog? Asi nic. Ale když bavorský premiér Edmund Stoiber na úterní tiskové konferenci informoval o česko-bavorském dialogu, byl oheň na střeše. Onen dialog - slovo samo o sobě smířlivé, ba přátelské - má totiž zahrnovat evropskou integraci, spolupráci v ekonomice, kultuře, školství a turistice, ale i „témata zajímající sudetské Němce“.„Česko-německá deklarace tuto otázku definitivně uzavřela,“ píše Václav Klaus ve svém velmi ostrém odmítnutí výsledků Zemanovy návštěvy - aniž by byly přesně známy. Jenže tato deklarace obsahuje jasnou větu: "Obě…