Plno práce pro celníky

Na hraničním přechodu Kokul je poslední dobou neobvykle rušno. Prám přes řeku Pjadž, která odděluje Tádžikistán od Afghánistánu, pendluje mezi oběma břehy ve svižných intervalech. Na jednu otočku mu stačí pět minut, což je v místních poměrech úžasný výkon. „Dělejte, rychleji, nestíháme“, komanduje vedoucí přepravy opozdilce ze skupiny novinářů, kteří se vracejí ze svého výletu. Severním hraničním přechodům Afghánistánu, oficiálně stále uzavřeným, se zrychlil tep.

Vzorný vozový park

Kus od přístavu, za plotem s ostnatými dráty, stojí ve frontě nákladní vozy. Čekají na odbavení a plavbu přes řeku. Na korbách vezou převážně potraviny a další věci, určené pro Afghánistán v rámci humanitární pomoci. Po plavbě ale nepokračují dál do vnitrozemí. Zůstávají u břehu. V jakési neutrální zóně se náklad přeloží na afghánská auta. Jde o vozidla různých typů, původu a stáří, která drží pohromadě zřejmě jen díky modlitbám a nadlidskému úsilí posádek. Kousek od prámu probíhá další, už méně nápadná činnost. K hadici na provizorním mostu najíždějí cisterny a přečerpávají obsah skladů nafty a benzinu Severní koalice.Přečerpávací potrubí se podařilo opravit nedávno. Před dvěma měsíci byli na nedalekém návrší zakopáni tálibánští bojovníci a pečlivě sledovali dění na přechodu. Občas vypálili minometný granát. Prám mohl jezdit jen v noci. Dělostřelecké zásahy zničily právě konstrukci s benzinovou hadicí. "Dříve to bylo bohem zapomenuté místo. Vozili tudy jen kvéry a…