Loajalita není program

Píše se červenec 2002 a předseda české vlády Václav Klaus vyhlašuje nový program: stop kriminalizaci podnikatelů. „Docházelo k jakési třídní odvetě, k boji proti kapitalistům,“ vysvětluje, proč nařídil rozpustit útvary pro vyšetřování ekonomických zločinů. Anebo ještě jinak. Píše se únor 2003 a nově zvolený prezident Václav Klaus zastavuje stíhání Vladimíra Železného a jeho právníka, kteří stojí před pražským soudem. „To je krok, který by drtivá většina politiků neudělala,“ připouští. „Ale chovám se loajálně k těm, kteří se ke mně chovali hezky.“ Absurdní? Ano, asi absurdní. Jenže ať se nám to líbí nebo ne, předseda ODS bude mít po volbách velké šance - jakožto jediný kandidát své strany - na některou ze zmíněných funkcí. A ať se to Klausovi líbí nebo ne, jeho způsobilost se bude soudit podle jeho výkonů z poslední doby. Při vzpomínce na slova o „loupeži za bílého dne“, „kriminalizaci“ a „darebáctví“ lze shrnout, že k největším výkonům se Klaus vyburcoval, když šlo o IPB, Novu a ČEZ. Ale kde je nějaký program pro zbytek země?

Hezký a Železný

O kriminalizaci podnikání mluvil Klaus už na kongresu ODS. V sobotním rozhovoru pro Lidové noviny říká: „Je to jev, který mě nesmírně trápí a kterým jsem se velmi intenzívně zabýval již začátkem loňského roku.“ Dobře, a co dál? Kriminalizace podnikatelů je slogan, nikoli program. Vzniká s ním stejná potíž jako se Zemanovou akcí čisté ruce a zavíráním „150 tisíc tunelářů“: pěkně to zní na mítinku, ale těžko…