Těžko říct proč, ale Češi si vypěstovali podivný vztah k bruselské úřadovně a její práci. Kdykoli do zdejšího kraje zamíří nějaký evropský komisař, jedni ho uctívají jako představitele vrchnosti, druzí jej naopak zesměšňují jen proto, že ho nikdo nevolil. Stejným případem podivného vztahu je také pravidelná zpráva Evropské komise (EK).
Modus vivendi na papíře
Pro dokument bruselských úředníků se vžil přívlastek „hodnotící“, o hodnocení v pravém smyslu slova ale přitom nejde. Zpráva jen informuje o situaci v zemi a vodítkem jsou za tímto účelem stanovená měřítka (tzv. kodaňská kritéria). Základní verze zprávy ostatně vzniká v uchazečském státě: tamní zaměstnanci Evropské komise pošlou centrálním úřadům otázky a z jejich odpovědí sepíší text, který se poté ověřuje a doplňuje. Zmíněná kodaňská kritéria politická a ekonomická a povinnosti vyplývající z členství - nejsou žádné rigidní normy. Například zemědělství, které spolkne z unijní kasy ročně okolo čtyřiceti miliard eur, je ve zprávě věnováno pět stran a do detailů se popisuje stav příprav českých zemědělců na vstup. Školství, které Evropská unie nijak neřídí, stačí jedna letmá stránka. Do úmoru a pro čtenáře nesrozumitelně pak zase zpráva uvádí, jak fungují různé české certifikační a ověřovací úřady a podle kterých evropských direktiv už pracují. Stodvacetistránkový dokument jednoduše kopíruje šablonu soužití patnácti zemí v prostoru bez vnitřních hranic. A ať se to dechům líbí nebo ne, budou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu