V rikše proti Shellu

Na soutok řek Indus a Kábul v severozápadním Pákistánu je pozoruhodný pohled. Zatímco Indus přitéká z hor a má jasně modrou barvu, Kábul protéká několika afghánskými a pákistánskými městy a je zcela černý. Z blízkého kopce lze tedy pozorovat, jak se i Indus za soutokem pomalu barví na černo. Na efektnější příklad civilizačního problému běžný návštěvník Pákistánu těžko narazí.

Pytlíky v řece

Je až šokující, jak špatnému životnímu prostředí jsou obyvatelé „chudého jihu“, a tedy i Pákistánu vystaveni. Problém přitom eskaluje v posledních dvaceti, třiceti letech. Zatímco v roce 1970 měl Pákistán 35 milionů obyvatel, dnes je to již zhruba čtyřikrát více. Od poloviny osmdesátých let přijal zdejší parlament rámcové ekologické zákony, chybějí ale další normy pro jejich uplatnění v praxi. Ze statistických tabulek se pohroma vyčíst nedá. Vzhledem k stále nevelké průmyslové výrobě jsou totiž ukazatele emisí ve srovnání se západními zeměmi nízké. Reálný stav si lze uvědomit teprve na pákistánské ulici, v okolí zdejších továren a při pohledu na místní řeky. Zmiňme alespoň dva příklady, které cizince udeří nejvíce do očí. V pákistánských městech nejsou téměř žádné popelnice či odpadkové koše, vše se prostě hází na zem. Přes noc přijdou úklidové čety, naloží hromady odpadků na auta a vysypou do řeky. Tak to samozřejmě funguje téměř odnepaměti, v posledních dvaceti letech má ale tento způsob likvidace odpadu háček. Tím jsou plastikové pytlíky, kterými zdejší…