Od nejmladšího k nejstaršímu

Stát je největším zadavatelem výnosných zakázek - peníze v nich jdou do desítek miliard korun ročně. Aby tyto sumy nekončily v kapsách kamarádů a pomocníků vlády, máme zákon o zadávání veřejných zakázek. Jak ale dokázala řada šetření Nejvyššího kontrolního úřadu a českých médií, stávající vláda tento kontrolní mechanismus často obchází. „Jakmile existují státní úředníci a státní finance, tak je tady samozřejmě korupce a je tady problém se zadáváním veřejných zakázek,“ řekl před půl rokem Radiožurnálu prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Lubomír Volejník. „Jedním z prvků, který může významným způsobem omezit prostor pro vznik korupce, je průhlednost,“ zmínil přitom i jednoduchý lék. Vláda to ale vidí opačně - a možnost rozhodovat podle svých vlastních nekontrolovatelných kritérií si ponechala i v novém návrhu zákona o veřejných zakázkách. Stojí za to si připomenout, za co vše už této vládní pravomoci vděčíme.

Seriozní zakázky

Pokud jde o protežování jistých firem vládními úředníky nebo členy kabinetu, začal tento rok špatně. Místopředseda vlády Pavel Rychetský totiž přišel s nápadem, jak pomoci vládě s privatizací Komerční banky. Sedl ke stroji a napsal dopis Všeobecné zdravotní pojišťovně, že by bylo dobré, kdyby převedla své účty do Komerční banky. Šéf Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Josef Bednář tehdy prohlásil, že i na tuto transakci se vztahuje zákon o veřejných zakázkách. Rychetský to ale popřel a redaktorům České televize řekl: …