Konečně doma

Až člověk získá odstup, možná to uvidí jako největší změnu po roce 1990. Od listopadu 2001 se občané bývalých komunistických zemí nemusí cítit postkomunisty. Všechny tyto státy mají více než deset let v programu „návrat do Evropy“ a skoro všechny s tím mají vážné potíže. Ekonomika se transformuje jen těžko, úředníci i politici a konec konců i občané jsou pořád stejní a vzdělanost stále kulhá. Nejhorší je přitom pro lidi vědomí, že ať se snaží, jak chtějí, pořád se cítí v druhořadém postavení oproti Dánům, Britům nebo třeba Portugalcům. Za co by nás vlastně do Evropy brali? Dříve se říkalo, že za zkušenost, kterou jsme přetrpěli pod komunistickými diktátory. Pak se ale veškeré dějinné zkušenosti východu z posledních padesáti let shrnuly pod nálepku postkomunisté, a každý věděl, že není čím se chlubit. Až najednou - mezi řádky hodnotících zpráv Evropské komise lze číst: Bereme vás, ať jste, jací jste. A když to zástupci Evropské unie řekli, tak si občané zemí na východě mohou jako Evropané připadat. Záleží už na jejich sebevědomí. Může se stát ještě leccos, třeba se posune termín vstupu do EU ohlášený na rok 2004. Maďaři, Slovinci, Slováci, Lotyši, Češi, Poláci a další jsou ale v Evropě už teď.