Ve stopách chytré horákyně

Společenskou i kulturní atmosféru v Kanadě ovládá duch v mnoha ohledech protikladný poměrům, jaké panují ve střední Evropě. Dějiny druhého nejrozlehlejšího státu světa mají až extrémně pokojný ráz. V širých prostorách se vytrácejí pocity stísněnosti a bezprostřední sousedství s divočinou posiluje nejen vědomí lidské sounáležitosti, ale také individuální odpovědnost a obezřetnou nedůvěru vůči extrémům a převratným novinkám. Během posledního půlstoletí vnesla do kanadských velkoměst jisté oživení silná imigrace, jež tradiční soupeření britských a francouzských vlivů obohatila multikulturními ozvěnami ze všech koutů světa. Zároveň ale posílila konzervativní instinkty zdejších středních vrstev, které se cítí natolik státotvorně, že se ve prospěch pořádku, bezpečí a „klidu na práci“ vzdávají i některých svobod.

Vyzrát na své chutě

Veřejnost si například dobrovolně uložila řadu omezení v přístupu k alkoholu. Hlavním cílem má být „ochrana mládeže před špatnými příklady“. Alkohol je vyloučen z běžného prodeje a nesmí se konzumovat na veřejnosti s výjimkou restaurací, které na to mají licenci. Po dlouhých diskusích, zda je v létě přípustné pít pivo na předzahrádkách licencovaných podniků, tedy nikoli „pod střechou“, jak nařizuje zákon, dospělo zastupitelstvo Toronta k celkem smířlivému rozhodnutí, že za střechu lze pokládat i zahradní slunečník. Specializované státní obchody s pivem, vínem či lihovinami bývají umístěny stranou, zavírají vesměs před…