Všechny výše uvedené skandály jsou pouze následkem jednání spolku jménem Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Na to, kolik problémů už svým rozhodováním způsobili, unikají odpovědnosti jako zázrakem. Za klid k práci vděčí poslancům, kteří je mají kontrolovat. Není divu, že tato přátelská symbióza vzbuzuje obavy z politické korupce.
Na pomoc zločinu
Státní účast na Železného krádeži TV Nova bývalým společníkům posuzovala ještě před Stockholmem arbitráž v Londýně. Její soudci tehdy ještě dospěli k závěru, že stát za americké ztráty nemůže, nicméně jejich zpráva je ostře kritická vůči Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Především pro její postup v roce 1993. Tehdy totiž radní dali televizní licenci Železného soukromé společnosti CET 21 s vědomím, že společníkem chudých československých intelektuálů se stane zahraniční investor z USA. Dnes je tato společnost známá jako CME. Když pak ale politici zmáčkli radu pod krkem, od souhlasu ustoupila a investor se mohl ke svému majetku připoutat jen oklikou - pomocí různých smluv o spolupráci. „Toto diskriminační opatření rady poskytlo zahraniční investici méně příznivý režim než investici domácí,“ napsali londýnští arbitři. "Opatření bylo svévolné, protože se neopíralo o rozum či skutečnost ani o právo, nýbrž o pouhou obavu odrážející národní preferenci. "Tyto tóny zaznívají ještě mnohem silněji ze zprávy arbitrů stockholmských. "Mediální rada v roce 1999 aktivně podporovala zničení investic…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
