Ještě jednou TORST
V minulém čísle Respektu Petr Třešňák svérázně shrnul polemiku Lidových novin o nakladatelské praxi Viktora Stoilova (Odsouzeni k liberalismu, Respekt č. 45/2001). Fakta, která z diskuse vyplynula (1. Stoilov porušil dohodu s editorem Vladimírem Binarem, zmařil tím jeho několikaletou práci na díle Stanislava Vodičky a neoprávněně použil jeho copyright; 2. ignoroval dědická práva tří potomků filozofa Jana Patočky; 3. čtyři roky odkládal slíbenou publikaci knihy Jaroslava Formánka a po vydání mu nevyplatil honorář; 4. sponzorovi, který dal na básnickou sbírku 60 000 korun, ani neoznámil vydání knihy, nesplnil smluvené požadavky na reklamu a obálku a nesplatil mu slíbených 30 000 korun v knihách), obešel Třešňák formulí „pomineme-li spletité osobní spory nakladatelství TORST s editory a majiteli autorských práv“. To je docela spletité a osobní vystižení faktu, že renomovaná a vlivná firma podvedla šest lidí, na jejichž vlastnictví či práci vydělala. Třešňák tyto kauzy vynechal, a aby bagatelizoval článek Markéty Kořené, který polemiku vyvolal, ještě navrch zalhal, že Kořená „odposlechla“ první kauzu „na kavárenské schůzce“. Pravda, tu kavárnu si před ním vymyslel Jan Macháček ve své polemice v LN. Kritizuje-li však Třešňák (ostatně i Macháček) spolehlivost zdrojů, měl by si nejdříve prověřit zdroje vlastní. Nebo se aspoň naučit číst. Kořená byla svědkem regulérního…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu