Těžký život dobrodruha

Hlouček lidí napjatě sleduje elektronickou tabuli, na které svítí ceny akcií. Sem tam někdo usedne k zdejšímu volně přístupnému počítači, překontroluje si, jak se cena podniku vyvíjela v minulosti, a dá úřednici u přepážky pokyn k prodeji či nákupu. Běžný den v úřadovně RM-Systému v pražské ulici Na Perštýně. „Někdo sází sponku, já chodím sem. Je to napínavější, ale i výhodnější než mít peníze ve spořitelně,“ říká poštovní úředník Přibyslav Pacík (55), který sem dochází téměř denně. Po kuponové privatizaci v sobě talent a chuť k „hraní na burze“ objevily tisíce lidí. Po divokém vývoji na českém kapitálovém trhu 90. let však do dnešního dne vytrvali jen někteří.

Při zdi

Pan Pacík si kdysi vzal na starost kuponové knížky celého příbuzenstva - z obou vln privatizace jich bylo dohromady deset - a vyrazil na RM-Systém hned v prvních dnech jeho provozu. Jeho strategie je jednoduchá. „Držím tak mezi deseti až dvaceti podniky. Hlavně dávám pozor, jestli náhodou někdo nenabídne akcie levněji, než je průměr,“ vysvětluje. V průměru udělá jeden až dva obchody do měsíce, většinou v řádu desetitisíců korun. Před čtrnácti dny koupil třiadvacet akcií Katilo Kladno. „Někdo je v RM-Systému nabízel po čtyřech stovkách, normálně stojí přes pět set. I když jsem musel uhradit poplatky za obchod, vyplatilo se to,“ říká. Přibyslav Pacík drží akcie za několik set tisíc korun. Obchoduje převážně s cennými papíry, které kdysi získal v kuponové privatizaci, občas k ním…