Připomeňme si

Stejně jako před rokem i teď se ta zpráva dostala na první strany novin. „Zeman nešel na Hrad kvůli Havlové,“ oznamovaly titulky poslední říjnové úterý. Pod stručnou vývěskou se skrýval fakt, že předseda vlády se nezúčastnil oslav výročí vzniku republiky. Už to by v běžně zavedené zemi stačilo k překvapení. Následná premiérova „omluva“ ale posunula celou věc ještě dál. „Ať už si myslím o paní Havlové cokoli, respektuji já jako první dámu a nechci ji uvádět do trapné situace u otázce podání nebo nepodání ruky,“ prohlásil na tiskové konferenci pan Zeman. Tímto vysvětlením se jeho nepřítomnost na oslavách proměnila z normální nezdvořilosti v další díl téměř už zapomenutého výkonu zdejší politické kultury. Takže si připomeňme, o co šlo. Před rokem se rozhořel mezi prezidentem a lídry opoziční smlouvy zápas o nového guvernéra České národní banky. Když pak jedna z debat na Pražském hradě opět skončila nedohodnu, rozkurážený předseda ČSSD dal průchod své nespokojenosti: než jej lidé z doprovodu stačili vymanévrovat za dveře, počastoval prezidenta sérií vulgárních urážek. Přítomné první dámy se útok na manžela dotkl. V rozčilení zavolala svému kamarádovi a členovi vládního týmu Pavlu Dostálovi a během emotivní stížnosti na premiérovo chování nakonec ministra kultury seznámila se svým „vzkazem“ pro Zemana: za jeho hrubost mu už nikdy nepodá ruku. Tím tahle de facto soukromá historka ze života české politické elity mohla skončit. Jenže ministr Dostál zřejmě hned druhý den…