Odchod ženy z Marsu

Má vůbec smysl se pozastavovat nad pitomostmi, které na nás denně chrlí místní bulvární plátky? Zdálo by se, že ne: postavy, které bulvár na svých stránkách obvykle propírá, přeci o publicitu stojí a mnohdy jsou pro ni ochotny udělat doslova cokoli. Česká hudebnice Iva Bittová ovšem před pár týdny všem svým milovníkům naznačila, že tak jednoduché to není. Rozčílily ji deníky Blesk a Super, které se vydaly na pout po temných odstínech duše jejího přítele, šansoniéra Richarda Müllera. Po opakovaných poukazech na její vztah se slovenskou hvězdou Bittová zrušila až do odvolání všechny své koncerty v České republice. „Embargo“ začalo platit přesně v době, kdy se na trhu objevilo její poslední album Čikori, a poslech aktuality houslistky a zpěvačky z moravských Lelekovic dokazuje, že její posluchači díky němu přicházejí o silný zážitek. Odchod Ivy Bittové ovšem především ochuzuje zdejší kulturní scénu o jeden podstatný rozměr. Tou hodnotou je nebývalá otevřenost a schopnost zapojovat do sebe zdánlivě nespojitelné styly, žánry, disciplíny i umělce.

Dobré slovo

Nad tím, že Bittová svým rozhodnutím potrestala nevinné lidi (většina fanoušků drby z jejího soukromého života pochopitelně vynechává), se nemá smysl příliš rozčilovat. Důsledky svého kroku totiž alespoň částečně vyvážila připomenutím, že jsme postupem času čím dál tím víc otupělí. V tomto směru má emotivní umělkyně pravdu: alespoň někdo se občas musí k pomluvám postavit tvrdě (Karel Gott nebo…