Kdo se směje naposled

Jakákoli úvaha o jazykovém Babylonu rozšířené Evropské unie se hemží těžko představitelnými čísly. Posuďte sami: počet oficiálních jazyků po úplném rozšíření i o Turecko vzroste na dvaadvacet. Téměř šestitisícová armáda tlumočníků a překladatelů bude muset zvládnout přes 400 vzájemných kombinací řečí a přeložit více než jeden milion stran textu ročně. Už teď přitom počet tlumočníků převyšuje v Evropském parlamentu počet poslanců a za vzájemné dorozumění utratí tato instituce dokonce třetinu svých administrativních prostředků. Celkově pak tlumočení a překládání stojí Evropskou unii téměř 700 milionů eur ročně, což je přibližně stejná částka, jakou vydá na kulturu a vzdělávání anebo na humanitární pomoc. Ovšem i zastánci drahé evropské mnohojazyčnosti mají po ruce číslo: pouhá dvě eura ročně zaplatí španělský rybář nebo švédský automechanik za to, že se může s Bruselem domluvit ve své mateřštině. Jazyková příprava na rozšíření, kterou Evropský parlament nedávno jako první instituce EU schválil, sice nepřináší radikální změny a stále přiznává právo každému poslanci komunikovat v mateřštině, potvrzuje však dlouhodobý trend ke zjednodušení. Shrnutě řečeno: všechny jazyky jsou si v Unii rovny, ale některé si budou rovnější.

Angličtina především

Chystané přijetí zemí střední a východní Evropy přinese podobný problém jako v minulosti rozšíření o Řecko či Finsko. Nalézt v zemi tisíce jezer například schopné překladatele z portugalštiny a v Portugalsku…