Čaj pod hřmícím nebem

V malé místnosti jednoho z hostinců v severoafghánském městě Keshem sedí pětice mužů. Každý z nich strávil větší či menší část svého života s kalašnikovem v ruce. Mají pozoruhodně propletené osudy: zatímco Abdul Habib sloužil za afghánskosovětské války v prosovětské armádě a byl dokonce členem komunistické strany, jeho přítel Surus naopak proti komunistům bojoval v oddíle mudžáhidů Ahmada Šáha Masúda. Nepřátelství na život a na smrt je ale nyní definitivně zapomenuto. Ted mají oba muži společného nepřítele: tálibány Muži drží v rukou malá rádia a s nasazením loví signály íránských rozhlasových stanic. Vůbec nejpopulárnější je pro svou věcnost BBC. Každou zprávu o dění uvnitř Afghánistánu doprovází hlasitá diskuse. „Celé je to fraška, z B-52 přece nemůžou nic trefit!“ rozčiluje se Surus. „Nejlepší by bylo, kdyby vzali deset letadel a zaútočili na jedno místo na frontě a kdyby dalších deset vrtulníků poslali ostřelovat logistiku v zázemí. Pak bychom na tom samém místě zaútočili my a hnali bychom tálibány až ke Kunduzu,“ popisuje Surus zaníceným hlasem mudžáhida, který pět let bojoval v partyzánské válce v horách a oblíbenou zbraní typu „Mucha“ zlikvidoval deset ruských tanků. Kulisu jeho vyprávění tvoří série výstřelů. Keshem je totiž plný vojáků. Mezi oblíbené způsoby, jak si zkrátit čas, patří střelba z kalašnikovů do vzduchu.

Válku platí CNN

Bazary v Keshemu jsou přeplněné zbožím pákistánské provenience, které se tak jako dříve pašuje za…